Historie počítačů v Československu

• O projektu
• Fotogalerie
• Časová osa
• Kontakt
• English

Počátky kybernetiky v Československu

Vznik kybernetiky ve světě

Za počátek vzniku kybernetiky můžeme považovat rok 1948, kdy souběžně v USA a ve Francii vyšla kniha od amerického matematika Norberta Wienera (1894–1964) Cybernetics or Control and Communication in the Animal and the Machine [1]. Tato studie se stala výchozím dílem pro nově se utvářející vědeckou disciplínu. Na jejím vzniku pracoval Norbert Wiener spolu s mexickým neurofyziologem A. S. Rosenbluethem (1900–1970) a skupinou několika dalších spolupracovníků již od začátku druhé světové války. Wiener ve své knize definuje kybernetiku jako „vědu o řízení a sdělování v živých organismech a strojích“ a v jeho pojetí spočívá hlavní princip kybernetiky ve využití zpětné vazby v řídící a regulační technice na všechny myslitelné a smysluplné pochody v technice i přírodě. Wiener přitom vycházel z empirického poznatku paralel mezi organickými a technickými regulačními systémy, přičemž nejprve sledoval procesy přenosu zpráv u strojů na zpracování informací a poté je rozšířil o matematicko-statistické modely, které je možno aplikovat na zpracování dat nebo jiné procesy [2].

Při ohlédnutí zpátky do minulosti zjistíme, že slovo kybernetika není nikterak novodobým termínem nýbrž, že pochází ze starověké řečtiny, kde kybernetes znamená kormidelník nebo také lodivod. Jako první použil tohoto označení antický filozof Platón (427–347 př. n. l.), a to ve smyslu „vědy o řízení lodí.“ V první polovině 19. stol. francouzský fyzik a matematik A. M. Ampere (1775–1836) nazval kybernetikou ("cybernétique") tehdy neexistující vědu o řízení společenských a ekonomických soustav. Sám Wiener jej pak poprvé použil v jedné ze svých prací v roce 1947.

Záhy po vydání Wienerovy knihy „Cybernetics...“ se stala tato nová vědecká disciplína ve světě terčem mnohých příznivých i nepříznivých kritik. Na jedné straně docházelo k úplnému zatracování a tvrdému odmítání kybernetiky (SSSR) a na druhé nekritickému obdivu a propagaci a někdy až překotnému zavádění do různých technických či společenských oblastí např. medicíny, biologie, ekologie, energetického hospodářství nebo také výzkumu jazyků a hudby.

Obecná definice kybernetiky

V současnosti je kybernetika v obecné rovině definována jako věda o řízení a ovládání komplexních systémů nebo také jako vědní obor, který se zabývá kvantitativními a strukturními zákonitostmi řízení, sdělování a kontroly samoregulujících soustav. Ve svých počátcích měla kybernetika značně transdisciplinární charakter a její význam byl někdy až příliš přeceňován. Během svého vývoje se poté rozčlenila do několika odvětví např. technická kybernetika, lékařská kybernetika aj. Praktického nasazení se dostalo kybernetice nejprve v technických oborech letectví, kosmonautika, automatizační a výpočetní technika a později byla aplikována i na ovládací a regulační okruhy v živé přírodě, tzv. biokybernetika [3].

Kybernetika buržoazní pavědou

K československé odborné veřejnosti pronikly informace o kybernetice poměrně brzy [4]. První článek Cybernetismus, nauka o kontrole a spojích v živé hmotě a ve strojích se objevil již v roce 1949 v Biologických listech a jeho autorem byl prof. Josef Charvát, tehdejší přednosta III. interní kliniky LF Univerzity Karlovy [5]. Tento příspěvek se stal však na dlouhou dobu i článkem jediným. V Sovětském svazu a tedy i v rámci celého Východního bloku byla totiž kybernetika označena za buržoazní pavědu a řadu let se o ní nesmělo veřejně psát ani diskutovat. Důvody, které vedly k jejímu zavržení, byly iracionální a pouze ideologické. Takto například definoval kybernetiku sovětský Stručný filozofický slovník z roku 1954:

„Kybernetika – reakční pavěda, vzniklá v USA po druhé světové válce, která se široce rozšířila i v jiných kapitalistických zemích. Kybernetika jasně vyjadřuje jeden ze základních rysů buržoazního světového názoru – jeho nelidskost, snahu změnit pracující jako doplněk stroje, změnit je na nástroj výroby a na nástroj války. Společně s tím je pro kybernetiku charakteristická imperialistická utopie nahradit živého myslícího člověka, bojujícího za své zájmy strojem, jak ve výrobě tak i ve válce. Ti kdož připravují novou světovou vojnu používají kybernetiku ve svých hrozných praktických činech...“

„... Kybernetika se proto jeví nejenom ideologickou zbraní imperialistické reakce, ale prostředkem k uskutečnění jejich agresivních válečných plánů.“ [6]

Přístup ke kybernetice se začal v zemích za železnou oponou postupně měnit až od poloviny 50. let. V roce 1955 vyšel v oficiálním sovětském časopise Voprosy filosofii článek Co je to kybernetika . Jeho autorem byl český marxistický filozof Arnošt Kolman, jenž žil několik let v Sovětském svazu, kde zastával funkci ředitele moskevského filozofického ústavu. V roce 1956 pak vydal Kolman v Moskvě útlou knížku nazvanou Kybernetika , v níž na pozadí marxistické filozofie vysvětluje stručně obecné principy této nové vědy. Za zmínku stojí, co Arnošt Kolman píše o dřívějším zatracování a označování kybernetiky pavědou:

„Někteří naši filozofové zaměnili ideologické závěry, které se někdy dělají z kybernetiky na Západě, přímo s podstatou tohoto nového vědního odvětví. Nazývali kybernetiku pavědou, úpadkovou mystifikací a ty, kteří se jí zabývali, reakcionáři. Nihilistický poměr ke kybernetice, jenž se projevil u některých našich filozofů, je stejně škodlivý jako nihilistický poměr k teorii relativity, k použití kvantové mechaniky v chemii, ke studiu dědičnosti na základě fysiky a chemie nebo matematické logice. Nihilismus, zavrhování vědeckých úspěchů z tohoto důvodu, že ideologie kolem nich je protivědecká, zdržuje růst naší vědy a techniky.“ [7]

Obrat v přístupu ke kybernetice byl způsoben zaostáváním sovětského hospodářství a zbrojního průmyslu v oblasti automatizace. Sovětská vládní místa a vědecké kruhy si uvědomily, že bez automatizačních prostředků, výpočetní techniky a s tím úzce související kybernetikou se ve "zbrojních závodech" s USA není prostě možné obejít. Jedním z hlavních iniciátorů, který měl významný podíl na rehabilitaci kybernetiky v SSSR byl např. akademik V. M. Gluškov, jemuž se podařilo přesvědčit stranické vedení v Kremlu, že kybernetika může vyřešit všechny ekonomické problémy Sovětského svazu [8]. Červencové plénum ÚV komunistické strany SSSR v roce 1955 následně veřejně konstatovalo, že sovětské hospodářství značně zaostává v mírovém využití automatické techniky. Podle směrnic XX. sjezdu k šestému pětiletému plánu národního hospodářství SSSR bylo pak plánováno v radiotechnickém průmyslu a v průmyslu výroby přístrojů zvýšení výroby automatizačních prostředků asi 3,5krát a zintenzivnění práce při konstruování a výrobě rychlých počítacích strojů pro řešení složitých matematických úkolů a počítacích strojů pro automatizaci řízení výrobních procesů asi 4,5krát [9].

Počátky kybernetiky v Československu

Nepříznivé politické klima doby 50. let nepřálo rozvoji kybernetiky ani v Československu. Zájemci o tuto problematiku se proto mohli scházet pouze v soukromých debatních kroužcích. K pravidelným účastníkům jednoho z těchto „kybernetických kroužků“ patřil např. doc. A. Svoboda, prof. J. Charvát nebo prof. V. Vondráček, tehdejší přednosta psychiatrické kliniky LF v Praze. Po uvolnění politických poměrů vedla z této skupiny iniciativa r. 1958 k vytvoření Komise pro kybernetiku při ČSAV, která se r. 1966 transformovala na Československou kybernetickou společnost při ČSAV [10]. Na atmosféru, která panovala v kybernetickém kroužku, vzpomínal jeden z jeho pravidelných účastníků, doc. Zdeněk Wünsch takto:

„V oněch dobách působila kybernetika jako rozbuška, neboť rušila bariéry mezi vědními obory. Vnímali jsme to jako otvírání nových horizontů vědeckého poznání, jako nové prostory teoretických a technických možností, které mohou přinést plodné podněty pro naše vlastní profesní obory a zároveň vytvořit mosty k jiným oblastem vědeckého myšlení. Zasedání kybernetického kroužku měla poněkud konspirativní charakter, tím spíše, že se zde dalo otevřeně diskutovat o všem. Bylo vzrušující vstupovat do oblasti bílých míst na mapě věd, bylo to dobrodružství.“ [11]

Jedním z prvních oborů v Československu kde nalezla kybernetika praktického uplatnění, byla biomedicína. Praktická potřeba aplikace strojového zpracování medicínských dat, zaměřená na otázky diagnostiky a na metody výběru podstatných informací pro lékařské rozhodování vedla v roce 1961 k založení Problémové komise pro lékařskou kybernetiku při Vědecké radě Ministerstva zdravotnictví (VR MZd). Tato komise se o rok později přeměnila na Hlavní problémovou komisi pro lékařskou kybernetiku při VR MZd. V jejím čele stál po celou dobu její existence jeden z hlavních propagátorů kybernetiky u nás, již zmíněný doc. Zdeněk Wünsch [12].

Na počátku 60. let bylo do češtiny přeloženo rovněž několik klíčových knih z oboru kybernetiky. Jednalo se zejména o dvě základní knihy Norberta Wienera Kybernetika neboli řízení a sdělování informací v živých organismech a ve strojích a Kybernetika a společnost , dále pak o publikace od britského psychiatra W. R. Ashbyho Kybernetika a knihu od ruského autora I. A. Poletajeva Kybernetika . S technickými kybernetickými soustavami se naše odborná veřejnost seznámila prostřednictvím knihy čínského akademika H. S. Tsiena Technická kybernetika . Z domácí produkce vycházely na začátku 60. let spíše knihy všeobecného a souhrnného rázu, než původní vědecká díla. Ta se začala postupně objevovat až kolem roku 1965, např. Klír, J., Valach, M., Kybernetické modelování [13].

Kybernetika byla pak definitivně uznána v zemích Východního bloku za plnohodnotnou vědeckou disciplínu v roce 1960, kdy Norbert Wiener přijal pozvání přednášet do Moskvy a zároveň při této příležitosti navštívil i Prahu.